Ten co zabíjí devětkrát

Ťuhýk obecný je malý ptáček, pěvec. Je o něco větší než vrabec, má dlouhý ocas a silný hákovitě zahnutý zobák. Sameček je hnědorůžový, hlavičku má šedivou a přes oči černou pásku, vypadá tak trochu jako Zorro mstitel. Je to tažný pták, zimoviště má především ve východní a jižní Africe. V Československu se běžně vyskytoval až do 60. let 20. století. V té době došlo však k intenzivnímu kácení keřů a používání pesticidů a hnojiv, což ovlivnilo ťuhýkovo životní prostředí takovým způsobem, že byl ohrožen dokonce vyhynutím. Situace se naštěstí začala koncem osmdesátých let obracet a došlo k mírnému nárůstu stavů. Odborníci odhadují, že se sem na počátku května vrací na 50 000 párů, které zde zahnízdí a vyvedou mladé. Zde zůstávají zhruba do začátku září. Stále je však uveden na seznamu u nás ohrožených zvířat.

Oběti si napichuje na keř
Němci tomuto ptáčkovi říkají v překladu „ten, co zabíjí devětkrát“. Toto pojmenování vzniklo na základě domněnky, že ťuhýk vždy zabije a napíchne devět živočichů a teprve potom je začne požírat. Ve skutečnosti si na větvích trnitých keřů vytváří zásobu na horší dny, kdy nebude po potencionálních kořistích vidu ani slechu. Pokud má „spižírnu“ plnou, nehrozí, že by jeho mláďata uhynula hladem. Ťuhýkovi se u nás někdy také říká „masojídek“, své oběti si vyhlíží z vyvýšeného místa a chytá je na zemi v letu.

Svůj zahnutý zobák využívá k tomu, aby nabodnuté úlovky snadněji naporcoval. Jeden pár spotřebuje více jak čtyři a půl tisíce kusů kořisti. Mezi jeho nejčastější oběti patří nejrůznější zástupci hmyzu, dále pak pavouci, bezobratlí či dokonce malí obratlovci jako jsou například obojživelníci, ještěrky nebo dokonce hraboši. Na konci léta nepohrdne ani drobnými plody. Samečci se v lovu činí také kvůli samičkám, neboť největší úspěch u nich mají právě ti nejúspěšnější lovci.